Fromme, sem tam se ve tvém Umění milovat najdou zajímavé myšlenky. Např. "Není-li člověk tvůrčí v jiných oblastech, není tvůrčí ani v lásce." Nebo: "Každá činnost, která se provádí soustředěně, člověka vzpružuje (i když pak nastane přirozená a blahodárná únava), kdežto nesoustředěná činnost vyvolává ospalost - a přitom zároveň znesnadňuje usínání na konci dne." Ačkoliv tedy to druhé je zajímavé zcela bez kontextu k tématu knihy.

Jenže Fromme, je to málo. Když najdu takové ideje v beletrii, jaksi mimochodem, obklopené příběhem, je to ten moment, který mě donutí zvednout hlavu, přestat číst a zamyslet se. Nejlépe chápeme díky příkladům a nejlépe se ztotožníme s příběhy. Pokud se kniha tváří, že myšlenkou je vlastně každý odstavec, začíná mě to nudit. Začínám mít tendenci jenom klouzat po povrchu toho textu a cokoliv hlubšího, ať už tam je nebo není, opomíjím. Čte se to jako učebnice a učebnice přece není kniha, kterou si vezmeme a přečteme ji od začátku do konce.

Co hůř. O co obohatím svět, když rozdělím do sedmi kategorií všechny možné poruchy lásky, kterými lidé trpí, pečlivě je vyjmenuji a pak doplním, že nikdy se u člověka neprojevuje jen jediná, ale vždy jde o kombinaci několika. Nejsem pak zase úplně na začátku? Když řeknu, že lidé jsou buď zlí nebo dobří, ale jejich reálné skutky mají vždy větší či menší kus dobra a zbylý podíl zla, není to stejně prázdně zbytečné? Možná je to má přílišná matematičnost v přístupu. Hledám něco koherentního a jasného v něčem, co je příliš abstraktní a složité. Ale vyslovit silnou myšlenku i s tím rizikem, že se budu mýlit, nezjemňovat ji závorkou a poznámkou u ní, že to vlastně někdy může být i trochu jinak, je ta odvaha, kterou bych od tebe, Fromme, čekal daleko víc.

Fromme, pověz mi úpřímně, naučím se o lásce víc od tebe nebo od Julia Cortázara? Věz, to, že láska občas bolí svou krásou, umí popsat lépe on. Navíc on mě chová na obláčku fikce, takže si můžu ty pocity vzít a ještě dlouho z nich čerpat inspiraci a připomínat si je. Oba jste byli třikrát ženatí, ale učebnici o uměni milovat jsi vydal jen ty.

Neber si to osobně, Frommíku, možná je to tím, že tahle kniha byla tak slavná a mnoho lidí mi ji doporučilo. Také to bude částečně tím, že jsi tak slavný a pokud jde o kritiku pachtění západniho otroka za splacením stále narůstajícího dluhu, vyhrál jsi to u mě. Do většího terče se zkrátka lépe strefuje. Příště začnu tvým citátem a pak už budu psát úplně o něčem jiném a budeme vyrovananí, ano?